pátek 11. dubna 2014

tady a teď

this is the place. děkuju ti za tvé útočiště, Enkidu. domov, který jsi mi poskytl. od první chvíle jsem se u tebe cítila skoro jako doma. jako na návštěvě u milého a věrného přítele, na které jsem s úlevou a vděčností zůstala šest let.

právě tvá tichá podpora mi poskytla prostor pro legalizaci a rozlišování jemných nuancí a pocitů, které jsem neznala a které jsem si zakazovala. těch uplynulých 6 let bylo mimořádně přechodových, pravá džungle (trav). dnes už mám prostor i laskavou podporu v sobě sama (nemluvě o fyzickém světě), kruh se uzavírá. nejdřív jsem světu kolem vůbec nerozuměla, pak ho neviděla, pak ho tušila a podpantoflácky (hehé) se před ním ukrývala. a při tom všem velmi odvážně snila a modlila se, ať mně ten můj život proboha nezapomene hledat. schovka skončila, protože já ty dveře našla a beru za kliku (i když jako vždycky s kecama :)

přišel čas tě obejmout, poděkovat a odtancovat. a jako malá pouštní liška si propracovávat svou cestu dál a dál.  


Žádné komentáře: