neděle 30. března 2014

dárky

Dee vystoupí v Modřanech, já se vezu ještě pár stanic. přijde mi další láskyplná sms, v hrudi se mi roztahuje spokojené srdce, až se skoro rozbulim radostí. přijde průvodčí a sedne si ke mně, usmíváme se na sebe. na Vršovicích se pak neznámý cyklist vrhá k mému kolu pověšenému na háku a přetahuje se s průvodčím, kdo ho sundá.

dneska je můj den, tak jinej než ten loni, že víc jinej bejt nemůže. připijem si dopoledne vodou ze studánky, letos poprvé na kole. povídáme a odpočíváme, při sjezdech nám vítr sviští do ušisek. je jaro a mám narozeniny. až večer mi dojde, že jsem zatím dostala ach achát a akvarelové barvičky, ostatní dárky jsou na cestě, a že mi naši nezavolali ani nenapsali. ale to mi nezkazí radost.

jsou tu všechny ty dárky posledních dní: shiatsu od Malachitové, diagnostikovaly jsme meditací. poslala mě do snů a po práci se pustila do vychutnávání mého chleba s takovým potěšením, že si u toho zpívala. není divu, když jsem chleba pekla, těšila jsem ho popěvky. večer tahle holka, má zatím první přítelkyně ze školy, přijme mé pozvání na koncert. a tam pak slyší a rozpoznává a oceňuje všechno to, co mám ráda. držíme se v náručí. řeknem si, že se máme. a naplánujem si společné zpívání, bude to něco, páč má nádhernej hlas.

druhej dárek je překvápko. jako když jsi jdeš po svý cestě, velmi pečlivě vybraný, a nečekaně na ní potkáš někoho tak zajímavýho a kurážnýho, že to kurva břinkne. a to setkání (a jí) cejtíš ještě celej další den. budou další, neplánovaně naplánované, to je na tom  nejlepší.

pak les, slunce, pivo na na zahrádce. únava z předchozí intenzivní noci vyvolala proces, ukončený očistným pláčem v klíně sestřičky. seděly jsme ve svahu v orsejích a pod hlavu mi dala svou sametovou mikinu se stužkami, aby se mi lépe naříkalo. její tvář byla čistá a krásná, starší, anebo bezvěká. klidná a štiplavá průvodkyně lesem a polema.

a o dnešní  radostné spolujízdě píšu nahoře. 

za celejch 27 km si ruka 
na 
nějakej 
loňskej rok 
ani 
jednou 
nevzpomněla.

Žádné komentáře: