středa 19. prosince 2012

princezna bojovnice

žů je hubená, hodně pije a spí, ALE ŽIJE. páteční kontrola odhalila půl kilový přírůstek (má 3,3 kg) a pokles kreatinu v krvi ze 700 na 388. navíc je čím dál milejší, posedává a polehává mi na břiše a přítulností místy trumfne i džadů. jsem na ní pyšná a na sebe taky :)



středa 31. října 2012

říjnová obleva

dorazila jsem právě včas abych spatřila, jak slunce šťouchá první sníh ze zlatých větví dubů a buků. les naplnilo žuchání. za krk, do záňadří, ík.

zázračná neděle.







čtvrtek 11. října 2012

wake

tuol sleng, koncentračně-likvidační věznici, jsem před 11 měsíci procházela s kocovinou. stačily první a druhé dveře na ochozu a naplno jsem brečela, to nejlepší bylo ještě několik pater před námi. přízemí jednoho z bloků plné fotek. control freaks khmer rouge si dokumentovali nově příchozí, některé v průběhu vyšetřování přefocovali. na obrázcích muži, ženy, starci, batolata, taky mentálně postižení. cítila jsem potřebu podívat se do každého páru očí, nešlo to vydržet, ale dala jsem to. vlastně se dělili jen na dvě skupiny. ti, co nevěděli - někteří se usmívají, jak tak na fotografy činíváme. a ti druzí, co měli v očích napsaný strach, prázdnotu, zoufalství, ale nejčastěji beznaděj. moc dobře věděli, že zanedlouho umřou. nejvíc a nejdéle ve mně zůstala mladá žena s pěkným těhotenským bříškem a děckem na klíně. v jejích očích byla neodvratnost, odevzdání a vůbec žádná naděje. (smrt 3 v 1).

když včera Lisa spustila host of seraphim, vybavily se mi ty kambodžské pohledy. páry a páry a páry očí, vousatý hippie v námořnickém tričku a zvonáčích, 17 000, z nichž přežilo 7 lidí.

poslední týdny si v hlavě píšu takový malý nekroložík. vlastně ho v duchu píšu sem. prožívám silné období, překrásný podzim. akorát se při tom všem peru s malou kočičí smrtkou. ne, že by byl vážně míněný boj, spíš hraju o čas. 2x denně se sama sebe při násilném podávání léků ptám, jestli je to prodloužení, co jí dopřávám, quality time. kočka má malý bok, na tom druhém bouli, váží půlku co dřív. je vyčerpaná, ale nemá bolesti, trpí hlavně léčbou. samo že je pořád stejně odbojná a svá : ) dnes je to 1 měsíc ze 2, co jí vyměřili a já nevím, jestli to dotyčnou ba, nebo by mi, být gramotná, podepsala revers a šla si koupit cíga do trafiky před nemocnicí.

nesrovnávám genocidu se zvířecím (popravdě až na poslední roky značně autistickým :) živůtkem. jen poslední dobou myslím často na život.