čtvrtek 30. prosince 2010

Fotřík

schumelilo se to ani nevím jak. útulková kočkopaní komunikovala natolik zmateně, že jsem se týden schválně držela na uzdě. až když jsme se vraceli do Phy a v záňadří kožíšku se mi tetelilo nevonné vychrtlé cosi s kožíškem slepeným Frontlinem, zcela nepodobné svému bývalému ono, došlo mi že máme kotě!

Potvora příšerku očichala a zahájila protestní hladovku (ne, nepohubla ni o gram), několik dní si to celé rovnala v hlavě (kde jsem udělala chybu safra?), aliena zaháněla hučením a podivným cvakáním hrtanu.

a koťátko? nejprve se skrývalo v nespočetném množství úkrytů našeho stále-ještě-prokrabicovaného-bytu. žralo jako nezavřené, 15 min po jídle už pípalo o další porci, kterou opět spořádalo s nemilosrdností hladové lvice, porcující gazelu. cca 3. den ztracený výraz v očičkách vystřídala dychtivost. jé! Pandoří úkryt, boží, už jsem tam! (Potvora se urazila.) jé, ibišek, trh trh! zelený čaj s opuncií, dosud teplý? srk srk! klobáska na stole... noha v peřině, sisalová myška, škrábadlo! v posteli po nás leze a vší silou ducá čenichem do pusy a brady. nevrní, spíš drnčí. při hře si občas zapomene dojít na wc. už jsem vážně zapomněla, jaké je to mít kocoura!

kotě je formát, vzpírá se pojmenování. Django je hezké jméno, trochu gay-jazz, ale nelíbí se mi US dž... navrhuju Gríšu, Grigorije, ale to neprochází u Ala. Chandigar je moc dlouhý, no, po pár pokusech se usneseme (usnesu) na Jadoo (ehm džadů). ale co Al označil kotěteho rostoucí panděro za fotříkovské, neřeknu mu jinak než Fotřík. vzhledem k tomu, že kočky stejně neposlouchají, možná nadešel čas opustit stereotyp fixního jména.

po 3 týdnech se naše domácnost vcelku vrací k původním pořádkům. Pandora potajmu proniká do ložnice a spí mi na peřině (Fotřík nocuje z hyg. důvodů v obýváku), kotě jí její seniorské jídlo, ona jeho výživnou dietu. při drezúře udičkou kotě piluje podivuhodný jitrničkový styl (má poměrně krátké nohy), kočka by si taky ráda hrála, ale je uražená. ve věci přítulnosti je Fotřík velmi zodpovědný pracovník, nově zavádí techniku mlýnku na maso (zakousnout se do oběti a nohama utrhat maso od kostí. dělá nám samou radost!

tyhle kočičí posty každého jen otravují, vyšel mi z toho smilla styl. pověsím to i tam :)

pondělí 27. prosince 2010

neděle 5. prosince 2010

neopodstatněné naděje

teplo letošního list´opadu poskytlo odklad každopodzimní nemoci; přišla těsně před prvním sněhem (poslední listopadový pátek, do zápisu prosím), kašel a velké au au za hrudní kostí, první vločku jsem nenašla v dlani při čekání na bus jako tolikrát předtím, ale se stovkami kamarádek naštosovanou v Alově vřesovém truhlíku, když jsem se probudila z podvečerního spánku.

14 dní natvrdo, zatímco venku zuřil sníh a ideálně mrazivá teplota, co povídám, vlastně zima! a v práci zatím rozdávali výpovědi, taky mě tam jedna čeká. mám vzteka, že už nemám zadek krytý novým jobem, bojovnice (co loni nastoupila na potápějící se koráb) chtěla být připravená a nestihla to, jedno výběrovém řízení vyšumělo, druhé jsem vyhrála, ale nejsou přesvědčení a budou hledat nové lidi, aby měli srovnání. nesu to stejně jako v r. 2006 a loni, příšerně, snažím se analyzovat, proč je to pro mě taková lopota zlá až nemožná. stačí mi slyšet slovo práce a mám žaludek v krku/srdce v kalhotách, tolik úzkosti, zahanbení a znechucení (jaké jsou vaše nejhorší vlastnosti a nejoblíbenější kniha?), že by z toho jedna brečela.

v listopadu 06 jsem šla domů z divadla, vystoupila z busu a plakala celoucestudomudomadovanyvevaněžesinemůžunajítprácifurt pryč, než mi Ji zavřel kohoutek nabídkou, že si pořídíme Vasila. treatment je treatment, včera jsme se málem jeli mrknout na takového, no, řekněme, kocoura a co já vím, třeba se tam ještě vypravíme.

sníh mě konečně smířil s Vinohradama, naše ulička je krásná jak svatý obrázky kamarádky Věry D. z 1. a 2, třídy ZŠ, stonalo se mi tu jak na horách. eště furt se mi občas zdá o Ji, ale s Alem pracujem se dřevem a komunikací a letošní Vánoce se mi chce strávit s ním, tady v malém a klidném doma.

ale ta práce hanebná, na to se nedá říct nic jinýho, než Fifinčino bů škyt!