čtvrtek 11. listopadu 2010

V koridoru




Někdo napsal před vchodem SMRDÍ,
takhle na podzim to ale nejni pravda.
V koridoru
úzkorozchopřechodovym zařízení nikdo není.
Voda zima ztracený deště deštníky a já
cukr a tuk hadry kosti kůže zlatý voči
ročník rýmovalo by se 82
(ale není tomu tak.)

Mu

Bezzubý stisk:
pasivně čekáš, co ti spadne do klína.
Byla jsem kompilace a teď začít sama skládat.
Velikej chlap pád masokostní moučka
bojím
a pak né
ach

ach.


středa 10. listopadu 2010

pu-erh a Philip Glass


koukám, že loni umřel Robert Holdstock. zpod cest fučí podzim, chci být na kopci, chci být sama, chci zpívat do větru. chci lítat zadrhávaná ostružiním, chci prolézt hložím k mé bříze, chci se ztratit ve sněhu a zase najít. chodit dokola, než mý nohy kopnou do prahu toho domu.

čichám únavu a otevírání studánek, co bysme radši každej vysušili. skrz holé větve je vidět víc. jsem jemná matérie, co se občas hrubě chová. vyrazit na cestu, do pusy fajfku nebo houby a město vytrousit ani nevědět jak.



úterý 9. listopadu 2010

pondělí 1. listopadu 2010

avraha me nadživav

vím o něm od dětství, vím že tam je stejně jistě, jako se mi v hlavě vyskládala slova moje první písničky. mechanik ji zpívá hezky moc, ale ty další už si chci zpívat sama.

workshopy Idy Kelarové maj ukrutorskou pověst. ale já mám pro strach uděláno. většinou. nejsem žádná posera :), když mě někdo bude nutit do věcí co nechci dělat, ubráním se. melduju cestou na Vysočinu, nebe potahuje soumrak.

nikdo mě k ničemu nenutí. po nudném, ale užitečném půlročním kurzu zpívání (těšívala jsem se tam jak na zubní hygienu) už se tolik nestydím zpívat nahlas. zabydlím se v nejvyšších hlasech, máme nejhezčí party a jsme slyšet. z cikánskejch písniček znam maximálně Ederlezi a O Maňo, ale chytnu se hned. romština se mi zpívá mnohem líp než ucajdaný český lidovky, přesamohláskovaností připomíná řečtinu, poloviční poločmoud slaví celý dva dny. a že mám díky terapii všecky emoce vysloveně na povrchu, můžu frajeřit, jak hezky je umim pouštět ven.

zapustím nohy do země, jak mě to učí má Sifu, narovnám chrbát a když s Alem zpíváme přede všema ten nejmilostnější ze všech songů, rozpláčem (dojetím! nikoli neladem) nemálo posluchačů. no, dobře. hlavně posluchaček. parádní (řečeno Jakubovým hlasem)!

Ida moc dobře vaří, má chytrý připomínky a po energetický stránce je ze všech vedoucích, šamanů, a dalších podobnejch, co jsem za poslední 2.5 let v buga buga sférách potkala, nejvíc v pořádku. pani, co si na nic nehraje, nemanipuluje a naučila mě křičet i jinde, než na řeku či v lese. každej chechták tý nemalý ceny stál za to. jój!