středa 30. června 2010

Comingout

Kdybych byla postava filmu, něco jako Ed Wood, byla by má tupá práce dojemná. Byla bych špatný copywriter, ale okouzlujícně špatný, talent ulítlý do nesprávné hemisféry, vyráběla bych unikátní, nepochopitelné ads a očima plnýma dětského úžasu a radosti z tvoření hypnotizovala početné publikum obdivovatelů.

Nešť, jsem jen prachprůměrný mid textař, živořící na mělčině bohapusté řemeslničiny, stupidních zadání a v chřtánu gangrény nevratně mizících ambicí. Není to sexy, není to okouzlující a už vůbec, vůbec to není kreativní.

Do posledního jobu jsem nastoupila ošlehaná ledasčím, nejsem žádný zelenáč, kdepak, kterého vyděsí zlý accountův pohled či čistá preparace veškeré legrace z bolestně vypoceného textu. Ale nejsem imunní vůči výcucu, stresu, který se měsíc za měsícem týden za dnem přelévá a stoupá mi nad hlavu. Ve svém nejlepším věku, na vrcholu fyzických sil, půvabu i duševní vyrovnanosti trávím večery opakovaně ultimativním komatem: v 7 večer dám světu dobrounoc a aspoň ve snu si dopřeju trochu barev.

Moje srdce potřebuje lásku a umění. Au! Na obzoru nicméně svítá, zanedlouho se mi změní pracovní prostředí i úvazky. Velmi dychtivě doufám v nápravu. Už nechci být vysátá, neschopna utrousit byť jen pár blog drobtů a zažívat sic kratičké, zato však ničivé momenty sebenenávisti, že své múzy nechávám bídně chcípat v koutě.

pondělí 14. června 2010

za předpokladu, že.


je-li v mém pelíšku lev,
pak si ten onen říká o měkkou podušku, drbání pod bradou a respekt
ke každému maličkému zachrápání.

je-li před spaním vidno kavku (a že je jich teď všude že až)
pak se do minuty zhádá se svými spolustolovnicemi,
od minulého pláče uplynuly 3 dny a ona to považuje za úspěch.

dřímám-li v náručí kotě, místopřísežně slibuji,
že je nebudu chovat ani o zamňoukání déle, než se packa změní
v ruku dítěte na mé tváři.

leží-li pod věží kaluž louže, pak vlastním stínem ochráním
její právo na reflexi hvězd a vůbec nebeského pozadí,
než přijedou zcela faktické stavební stroje-vrtáci a louži jednou pro vždy odstraní.

pokud nám listy na stromě (vnímáno vleže)
připomenou konfety, dlaně, antické koruny z ratolestí či dívčí klín,
dovolme si to. délka noci stále nasvědčuje spíše třešním, nežli čaji rumu dece
a vzpomínkovým orgiím.