úterý 11. května 2010

neviditelný bratr

mám bratra, zjevuje se mi ve snech. vrátí se ze skautského tábora tak vysoký svalnatý a opálený (vybledlá khaki), vrhnu se mu do náručí. jednou mi řekl, že mě má rád. já mu nakreslila obrázek jarními anilinkami. objímat ho je jak držet strom, je pevný, pozemský, je z hlíny. tvrdý jak šutr.

i první muž má bratra. stejně chytrýho, ale navíc k tomu maluje, dává mi malý dárečky jen tak a nikdy nikdy nikdy se mi neomrzí.

bratr toho dalšího je taky pěknej a nekompromisní, ale světy v hlavě nad hlavou a pod nohama má spojený v jeden. když mě objímá, nikdo a nic na mě nemůže. když jde do tuhého, startuju, křičím koušu a bráním ho. i kdybych měla umřít. automaticky.

poslední má neviditelnou sestru, měkkou a pružnou. je to anděl, klidný spočinutí. čím méně se vidí v zrcadle, tím je krásnější. svého neviditelného bratra zadusil v zárodku, prenatální sourozenecký boj. vyhrál a je sám jako zvíře. za necelý rok po něm jsem se narodila já.

pátek 7. května 2010

úterý 4. května 2010


netrpělivě očekávám déšť!