pátek 12. března 2010

nebála se, dyk to umíš!

dramatickej oblouk pracovního týdne se zakous do vlastní oháňky. v pondělí jsem kousala do hlíny vlastního nitra, dnes ráno vstala jak do boje a v pracovních peklech se těšila rašením vrbových lístků v hrudi.

klid.

(malá malá. děti se rychle utiší, když cítí, že je máte rádi. i ty vnitřní, zastydlé.)

v noci jsem pustila do pokoje předjaří a ve snu se mi narodila malá nádherná holčička, jmenovala se tuším Karolína a držet ji v náručí bylo ještě stotisíckrát lepčí, než chovat vasila s tutokem a půpou dohromady. wow.

a ráno jsem si přečetla tohle, pohled do jiného světa a přece tak blízké. už aby přestal sníh (bylo mi 30 a já si mohla ustlat v největšim dětskym pokojíku po nebem. však já se dočkám.

středa 10. března 2010

Rašomon



Je těžké psát v těchto popelečních časech. Každoroční restart, přírodní začátek nového roku, všechny ty změny pohledu. Čekám kdy se to ustálí, abych mohla učinit zápis a furt to sebou mrská.

Jako bych tu soustavně opravovala historii, decentní lhaní si do karet, abych z toho jakž tak vyšla. Nu, proč se za to ostouzet, mění se pohledy a motivace, mění se i zpětně a měnit se budou.

Pointa je nehledat za tím Ji, ani Ala, neptat se kdo byl jen epizoda a komu jsem byla epizodní rolí já. Ptát se po příčině, proč jsem to tak dělala za sebe (a proč jsem to později dementovala). Co mi to říká a kam za tím můžu jít.

Stejně jako stopování úzkosti, v úterý večer jak na zavolanou v zimní zahradě u paní doktorky. Předvádím emoční cirkus, pláč opuštěného dítěte a gideonovské krvácení z nosu, uvolněný smích a protahování osobnosti. Namouduši chyběla už jen vousatá žena a žonglující medvíďata, snad za tejden zas

Stále ještě jsem s Alem a stále ještě bojujem. Místy je to neuvěřitelně evil. Když znáhodou neválčíme a příliš nepřemýšlíme, dařej se zajímavý věci. Kniha našeho vztahu je daleko před korekturami, ale vím že les nelže. Kus lesa jsem já a on taky, naše těla jsou stromy. Jen se naučit přežít ve městě.

Na zimní recidivy 2 mrazivě krásný experimenty.

čtvrtek 4. března 2010

we're angels, aren 't we

dnes maj svátek hvězdy!

stromy už nasazujou pupeny, můžem-li věřit alergologům, jaro je tu, byť zatím duševně nepříliš přítomno.

každým dnem jsem silnější, jako každej rok. jako každej rok dělám změny. momentálně rychlé a subtilní zároveň, měním se k obrazu svému a ke své spokojenosti.

o osobních battlestar galactikách jindy, teď běžím do města. do zimy, co to má už spočítaný : )