pondělí 30. dubna 2007

viz dole

Jasně, vim, že je to pořád to samý. Ona je mrcha, on je hodnej a taky ji chce. No. Ale takovej už je bohužel život. A zrovna včera to vypadalo, že už se konečně sebere a vzchopí k nějaký akci (jako ji třeba odmítnout, což by u týhle holky zabralo na tuty), ale pak zas nic.

Nejspíš si ještě budeme muset počkat.

neděle 29. dubna 2007

Deset metrů deště

Než mi došlo že seš tak akorát nemilosrdná samaritánka, co si hraje s lidma a soucitem. Co nedokáže pustit nechat jít a tak se vždycky na rohu ještě otočí. Broučí sbírku svejch miláčků v krabičce od sirek nosíš stále s sebou a čas od času s nima zarachtáš, abys cejtila, že vlastně žiješ.

A pak zas utečeš za zavřený víčka do tygrolvích světů, kam ti nikdo nenakoukne a kde seš sama jen se svejma úchvatnejma kombinacema. Chvíli jsem tě podezíral, že jsi oportunní mrcha, než mi došlo, že z tvýho chování nemá užitek nikdo. Nejmíň ty sama.

Cesta do tvýho srdce je nejsnadnější na světě (prakticky stačí říct), ale zevnitř je tu hrozně těsno, bočnice smrděj škrtací sírou a furt zakopávám o tvoje minulý minule současný a ty další.

Samozřejmě, že když mi napíšeš "Spíš" "Nespim" a pak se potichu rozbrečíš do esemesky, vystartuju jak trotl a než ti sem dojede taxík, půlhodiny stojim před domem, i když už zase prší.

Mít rád Miláček Milovat, opakuju si cos mi kdysi v zimě krutě neadresně pošeptala jak inertní básničku, prší do listí a z listí a když přijedeš vystoupíš stojíš, máš s sebou jen kabelku (takže to nebude zas tak zlý, viď).

Dneska v noci (čim dýl stojíš na silnici, tim lesklejší máš nahý ramena) mě zase (a temnější vlasy) rozbiješ na kusy (pár náhodnejma větama těsně před usnutim), zranit ublížit, ale teď tu mezi náma prší deset metrů jinejch možnejch konců.

(Nahoře v koupelně visí velikej, bleděmodrej ručník), deset metrů deště je za mnou, tvoje mokrý záda v mejch promoklejch předloktích. Půjdeme nahoru, jo? Vlezeš si do horký vany, dostaneš panáka vodky s medem a mlíkem na dobrou noc a až si k tobě lehnu na kraj postele (jediný místo, co zůstane vedle tvý spící mořský hvězdice), budeš už dávno tvrdě spát. Abych si moh dělat naděje na ráno, viď.

Už to máme nacvičený.

Snímání z kříže

(my favourite part)

Okamžik bezbřehé únavy,
čas zpomalí
a kaštanové listy roztáhnou své zelené dlaně.

čtvrtek 26. dubna 2007

moje máma, moje máma

vim, že se to asi nemá, ale stejnak si nemůžu pomoct, když. básnička mojí mámy, bylo jí cca devět, deset let.

Našli netopýra ve starých kamnech a zabili ho.
Vypískl a bolelo to jako když prstynkový kamínek o
sklo skřípne.
Ale jen krátce,
Jen tam a zpátky už ne.

Trošku jako myška
Křídla jako dráček
Zuby ostré jehličky

Neulítnul, neutek
Spal a zdál se mu sen těžký jako kámen.

Ten kámen byl studený,
Prstýnek stříbrný a kamínek červený.

středa 25. dubna 2007

eště by to šlo ucpat lofasem

Apetit, co mi ráno v trafice koupí Jirka: ..................... 39,- jeho korun

Oběd, co za mě nevědomě zacvakne
největší producent čivavích portrétů: ........................ 200něco korun

Půjčka, vylákaná v nestřeženym
okamžiku z Jakuba: ............................................... +200 korun

.................................................................................................................

Vejlet na ranč s páprdama, co
celou cestu melou o lofasech: ....................................K nezaplacení

pátek 20. dubna 2007

I srdíčko YOU

ahoj puso,

vítej v demo verzi.

koho jinýho tady taky vítat, viď.

a když už se furt navážim do tý blogliteratury deníkovýho typu, tak včera to bylo báječný.

a to nemluvim ani tak o tom úžasnym sushi

(příště si s nim nacpat plnou pusu)

jako o celkový pohodě až rodinnýho tipu

(pokud by to v rodinách bylo takhle prima :)

i když se nám to povedlo malinko přešvihnout, a ke konci už únava nahlodala naše konverzační schopnosti

a témata.

děkuju za krásnej večer

a tak vůbec.

je skvělý používat ke komunikaci i nový, neprobádaný kanalizace,

*

středa 18. dubna 2007

v češtině říkáme "Cunami"

(práce)

Jak opravovat výslovnost někomu, kdo se vynesen obří vraždící vlnou zachytil v koruně palmy a držel, dokud voda neodešla a nesundali ho se zpřeráženými kostmi dolů.

úterý 17. dubna 2007

ikonoklasmus

vzít si 17. dubna na se jen

džíny
tričko
(kalhotky, pochopitelně)
bílej heboučkej na zip

a nejminimalističtější boty na světě.

pátek 13. dubna 2007

tricky month

duben ráno je jak studená ruka za teplým svetrem.

duben brzké odpoledne (navíc pátek) prší v podobě zelených lipových květů rovnou do vlasů a zastudí jen skrz kornoutek čokoládové kolombíny (eh, cornetta) do dlaně.

první pihy.

úterý 10. dubna 2007

a jak zvláštně potiše ti tluče srdce

když se probudíš a uši máš plný sedimentů z řečí předešlejch dnů.

Večerůnocí a rán.

Když zjistíš, že dospělost se u ženskejch projevuje tim, že si po pár panácích vyměňujou ty nejzásadnější rodinný bolesti a šrámy. A ty nemáš co ukázat.

Když vyjdeš z kino sálu a ohledáním v záchodovém mnohozrcadle zjistíš, že ti hořej tváře jak se tvoje ty červená radostí ze souznění. Stejně silný emoce jak v šestnácti (v sedmnácti už to nebylo takový) a to ani nedošlo k lesbickýmu sexu. Namísto žiletek ze soukromý sbírky se dneska řežeš kaštanovejma pětiprstejma listama a

srdce ti tluče zvláštně potichu.

středa 4. dubna 2007

kosti minulejch zim

duben je

když tě na cestičce mezi makrozkvetlými magnóliemi a zlatým deštěm zastudí ruce a podvědomě se vydají na cestu do kapes.

Když z auta čekajícího na světlech zpozoruješ dva pěstěný buzíky, jak si z vetešnictví spokojeně odnášej dvě igelitky (každej) plný zázračnejch znovuobjevenejch věcí.

A taky na smetanový pohovce v kavárně plný umělýho světla, kde s latté v ruce se světlejma jíte bílej čízkejk.

duben je skvělej.

Jakou barvu má tvoje duše?

Má je

šedá
bleděrůžová
a
smetanová

jako 3 do sametova vypasené kočky.